Partnerství

Když to jednomu nestačí

Co s tím, když jeden "to" chce častěji než druhý?

Spousta žen, zejména po porodu, řeší situaci, že partner má na milostné hrátky větší chuť (a častěji :-)) než ony. A kolikrát se není čemu divit – změny těla po porodu, hormonální koktejl, utlumené libido a extrémní vyčerpání. A samozřejmě to nemusí být vždy jen v souvislosti s porodem nebo malými dětmi…

O čem se už tak často nemluví je opačný případ, kdy žena – a klidně také s malými dětmi – má na intimitu mnohem větší chuť než partner. Ten to zase může mít náročné v práci, spoustu starostí a stresu…

A nebo kolikrát ani nemusíme hledat nějakou příčinu. Jednoduše jsme každý jiný a každý máme (navíc v různých obdobích) různé chutě a různé množství energie.

Jak to většinou řešíme?

Často ne zrovna vhodným tlakem chtivějšího partnera na druhého.

„Od čeho ho/ji mám, když ani nemám dostatek sexu/lásky/pozornosti/objetí/orgasmu…“ Doplňte si, co chcete, ono je to vlastně jedno.

Jasně. Nedílnou součástí partnerství je právě sdílení, včetně intimity. Když se spojí sexualita muže a ženy (ve smyslu energetickém – platí to i pro páry stejného pohlaví), objeví se hloubky na úrovni fyzické i duševní, které prostě samy se sebou nezažijeme.

Ale intimita nebo vůbec vztah není o tom, že od teď už jen všechno spolu. A rozhodně nenabádám k nevěře. 🙂 Je spousta jiných možností.

Co vytváří tlak?

Protitlak. Případně odpor, uzavření se, stáhnutí se, nechuť.

„Bože, už zase. Honem zívnout, aby bylo vidět, jak jsem unavená/-ý. Ach jo, tak já to nějak přetrpím, aby byl doma klid.“

A to přece nechceme.

Pokud se apetit obou partnerů neliší výrazně, vidím jako možnost i domluvu či kompromis, ale pokud je chuť jednoho z nich na úplně jiné úrovni než druhého, není možné, aby jeden neustále čekal a druhý se do něčeho nutil!

Co s tím?

Komunikovat místo tlaku. Říct, jak to potřebuju, a naslouchat tomu, jak to potřebuje partner.

A vedle komunikace je velmi léčivě si pořešit i svoje stará vnitřní zranění a traumata, která se v sexualitě velmi často vyskytují a způsobují nám pak další zranění v podobě negativních myšlenek.

„Jde mu jen o sex, o mě vůbec.“

Nebo

„Jestli na mě ještě jednou sáhne, tak se pob….“

Nebo naopak

„On mě asi nemiluje, když se mnou nechce mít sex.“

„Co je se mnou špatně?“

„K čemu takovej chlap?“

Au. S těmito myšlenkami se šťastný vztah nebuduje.

Co můžeme ovlivnit jen zčásti?

Partnera.

» Chce to partner příliš často?

Můžete to s ním komunikovat, ptát se ho na důvod (co je za tím – neuspokojená potřeba lásky, souznění, bezpečí…?). Můžete mu doporučit, co s tím (o tom více příště).

» Má partner o sex malý zájem?

Opět je základem komunikace, zkoušení to probrat, zkusit ho inspirovat ke změně životního stylu, pokud je v něm hodně stresu, nebo ho láskyplně naučit například vědomé milování (i o tom více příště).

Zodpovědnost za řešení je ale výhradně na partnerovi! Nemůžete ho nutit, jen inspirovat a být mu podporou.

Co můžeme ovlivnit zcela? 😉

Přece samy sebe. 🙂

Vezměte svůj život a svůj sex do vlastních rukou (reálně i přeneseně :-)).

A jak přesně to udělat?

Brzy o tom napíšu víc. Ale zvu vás ke zkoumání, experimentování a hře.

A taky ke sdílení v soukromé FB skupině Pramen života ženy či e-mailem pramenzivotazeny@gmail.com.

Těším se

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *