Protože je tak snadné zase sklouznout do zajetých kolejí. Protože těch každodenních situací je někdy prostě moc:
— s dětmi, jejich hádkami, náročnými pocity a neustálou potřebou pozornosti a podpory.
— s partnerem, který se věnuje všemu jinému, jen ne tobě, se kterým je někdy tak zatraceně těžké se domluvit, sladit a zase smát.
— s mámou, která si pořád jede tu svou a nevidí, v co rosteš, v co rozkvétáš, jak to máš ty a jak jsi to potřebovala jako malá.
— s tátou, vedle kterého se pořád cítíš jako malá holka, nebo dost málo jako kluk, kterého si přál, který ti dával ta zatraceně málo pozornosti, že si ji teď neumíš dopřát ani od partnera.